Translate

úterý 20. května 2014

Vylodění v Normandii

Dneska jsme byli na plážích v Normandii. Jeli jsme na všechny, kde se vyloďovali spojenci za 2. světové války.

Když jsem tam byla a uvědomovala jsme si, co se tam všechno odehrávalo před 70. lety a že to byli kluci staří jako jsem já, fakt jsem z toho měla takovej divnej pocit.

Ale když jsem nasedla fo autobusu, hned jsem usnula jako špalek :D

neděle 18. května 2014

Sobota 17.5.2011

Návštěva výrobny hořčice v Bonnu. 
Výklad byl v angličitně a pro moje potěšení jsme slečně průvodkyni rozuměla.:))))) Jsem fakt šťastná. Na začátku nám slečna rozdala pár semínek, ze kterých se vyrábí hořčice. Říkala, ať je rozkoušeme a necháme si je chvilku v puse, že za chvíli začnou pálit. A opravdu, za chvilku se mi po puse rozšířila hořčicová chuť. :X

 Rostlinka hořčice vypadá stejně jako řepka olejka. Rozpoznat se dají podle vůně. Když přijdete k poli, na kterém roste rostlinka a chcete poznat, jestli je to řepka nebo hořčice, stačí se nadechnout. Pokud ucítíte vůni (pro někoho smrad :D), je to řepka. Pokud nic necítíte, je to hořčice.

 Potom nám slečna vysvětlila postup výroby hořčice. Procházeli jsme okolo různých strojů. Od drtičů až po plnící a balící stroje. Na konec prohlídky jsem každý dostal dvě malé skleničky se vzorky dvou různých druhů hořčice :D. Potom jsme se odebrali do budovy, kde jsme mohli ochutnat všechny druhy hořčice. Stačilo si vzít takovou papírovou lžičku a vybrat si druh, který chcete ochutnat. Pak už jste si jen namáčkli množství a ochutnali jste. Pokud por vás byla moc pálivá, byli tam takové tyčinky jako pečivo na zajezení.

 Po konci prohlídky jsme se šli kouknout do města Bonn. Krásné městečko, domy staré, zachovalé. Strašně se mi líbilo, že obyvatelé ty domy nepřestavěli do nových stylů.:)) Na obyvatelích bylo vidět, že si život užívají. Byli klidní, seděli v restauracích a byli v klidu. Nespěchali tak jako my. :/ Ve městě se asi konaly trhy, protože když jsme jím procházeli, všichni už balili stánky a sundavali ze stojanů svoji nabídku, své výrobky.

 V půl třetí jsme nasedli do autobusu a přejeli jsem do našeho hotelu Ibis Budget. byl asi 3,5 kilometru od městečka Dijon. Kdo chtěl, mohl se v pět hodin spolu s ostatními vydat do tohoto městečka. Já a Verča jsme ale nešly, na to jsem byly moc unavené. Radši jsme lenošily na pokoji. No a pak už jen vysprchovat.

Nechala jsem si od Verči zaplést francouzský cop (aby se tématicky hodil, když už jsme v tý Francii :D). Pak jsem nastavila budík na sedmou ráno, zhasly jsme a mohly jsme spát. :)

sobota 17. května 2014

Mont Blanc

Včera jsme byli na Mont Blancu, jak už název připomíná. Nahoře byla úplně ukrutná zima. Myslela jsem, že mi zmrznou nohy a budu mít omrzliny a upadnou mi prsty. 😠
Ale když jsme sjeli dolu, tak jsme se mohli uvařit horkem. S Verčou (sestřenice) jsme si museli vyhrnout trička, roztáhly jsme si deky na trávě a ležely jsme. Čekaly jsme až se ostatní vrátí z Mont Blancu do autobusu. 😌

Taky jsme byly v Chamonix. To je městečko pod Mont Blancem. Hezké městečko. 😏

čtvrtek 15. května 2014

Odjezd do Francie

⬆ selfie z autobusu😄

Já a sestřenka Verča jsme od babi a dědy dostaly zájezd do Švýcarska a Francie..
Budu vám tedy psát články o tomhle zájezdu 😊

Včera ve tři čtvrtě na dvanáct v noci jsme se, všichni účastníci, shromáždili na parkovišti elektrotechnické fakulty ZČU v Plzni, odkud jsme dnes v 00:03 odjeli.

00:59 přejezd do Německa, 5:50 přejezd do Rakouska, 6:39 přejezd do Švýcarska.

Chápu, že od cesty autobusem jsem nemohla čekat žádný zázraky, ale opravdu jsem se nevyspala. Když jsem našla pohodlnou polohu, začali mě bolet záda, takže jsme musela hledat jinou pohodlnou polohu. Děs😠😁


středa 7. května 2014

Parlament a Lidice

V pondělí 5. května jsme byli my, paralelní třídy druhého ročníku gymnázia, na exkurzi v Parlamentu ČR a v Lidicích.
Bohužel jsme žádného poslance nepotkali, protože v pondělí jdou všichni ve svých obvodech.
V Lidicích to bylo na mně silné kafe. Když jsem si znovu uvědomila a připomněl, co vše se těm lidem dělo, bylo to hodně nepříjemné.. V té době bych opravdu nechtěla žít. Všichni lidé, co to tenkrát zvládali jsou hrdinové, bez rozdílu.
Na obrázcích můžete vidět moji selfie s Poslaneckou sněmovnou a na druhém je památních děti z Lidic, věnovaný všem dětským obětem 2. světové války.

čtvrtek 1. května 2014

Já a sestra

Všichni říkají, že jsme si se sestrou podobné. Jediné my si myslíme, že to není pravda. Co myslíte vy?
To jsou naše občanské průkazy. Ona ve dvaceti letech, já v patnácti :D. Myslím, že je mezi námi docela velký rozdíl. Co byste řekli vy? :)